CHYSTÁME SE NA VELIKONOCE | HOTELY SRNÍ, Šumava

Pro věřící křesťany je to nejdůležitější období roku, více pod foto galerií.

 

 

Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden.

 

Den v týdnu	Pojmenování
Neděle	Květná
Pondělí	Modré a říká se i Žluté
Úterý	Šedivé
Středa	Sazometná, lidově také Smetná nebo Škaredá
Čtvrtek	Zelený
Pátek	Velký
Sobota	Bílá
Neděle	Boží hod Velikonoční

Zvyklosti spojené s jednotlivými dny 

• Modré pondělí: v tento den by podle tradic hospodyňky měly začít s velikonočním úklidem.
• Šedivé úterý: barva v názvu tohoto dne souvisí s prachem, neboť se v souvislosti s úklidem zametalo a vymetaly se pavučiny.
• Škaredá středa nebo také sazometná středa: jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Škaredá středa přísluší do pašijového týdne, v tento den se Jidáš mračil na Ježíše.
• Zelený čtvrtek: Český přívlastek zelený byl převzat z němčiny, kde zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) vznikl Gründonnerstag (zelený čtvrtek). Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do velikonoční vigilie („odlétají do Říma“; viz též pověsti o zvonech), místo zvonů a zvonků nastupují řehtačky, klapačky a hrkači.
• Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve.
• Bílá sobota, den ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Znamená čas na pečení velikonočních beránků a mazanců.
• Neděle velikonoční (Vzkříšení): Vlastní den oslav Velikonoc. Tradičně byl ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí. V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Začátek tradičně bývá o půlnoci mezi Bílou sobotou a následující nedělí, ale z praktických důvodů se často začíná dříve, ještě na Bílou sobotu večer. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům, kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce.

Ještě je tu Velikonoční oktáv, je to  týden liturgického roku, který začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně ((Vzkříšení)) a končí na Bílou neděli, tj. 2. neděli velikonoční (o 7 dní později, včetně Velikonoční neděle celkem 8 dní, proto oktáv). V křesťanství jsou Velikonoce coby slavnost Kristova vítězství nad smrtí největším svátkem, a proto samotný den slavnosti je jakoby prodloužen do osmi dní, kdy si věřící má uvědomit velikost a význam Kristova vzkříšení pro svůj život.

V dějinách církve probíhaly v tomto týdnu katecheze neofytů, kteří nosívali po celý týden bílé roucho na znamení toho, „že oblékli Krista“. Oktáv je charakterizován radostí z vykoupení člověka Pánem Ježíšem Kristem, který v člověku působí skrze křest, ostatní svátosti a dalšími způsoby.

Každý den velikonočního oktávu má v liturgii vlastní mešní formulář. V bohoslužbě slova se čtou Skutky apoštolů a evangelia o Kristově vzkříšení a odpovědi učedníků na tuto událost. V dnešní době je běžné, že se slavnost velikonočního oktávu odráží pouze v druhém z těchto dní, totiž ve Velikonočním pondělí, které je dnem pracovního klidu a kdy se též dopoledne slaví slavnostní liturgie